Naše povolání do značné míry určuje, jak sami sebe vidíme, jak o sobě mluvíme a přemýšlíme. Nakolik bude definovat celou naši identitu, to záleží třeba na tom, nakolik je pro nás důležitá nebo nakolik jsou naše vlastní hodnoty v souladu s kulturou firmy, ve které působíme. A taky jestli danou práci děláme odjakživa, nebo jestli se průběžně přesouváme mezi pozicemi a obory.
A to je právě to. Jsou lidé, kteří si už ve školce hráli se stetoskopem, vystudovali medicínu a od té doby pracují v nemocnici. Pokud nevyhoří, budou mít o své životní dráze i o profesní identitě docela jasno.
Pak jsou lidé, kteří prostě nevědí. Buď nenašli, co by je doopravdy bavilo a zajímalo, a nebo jich toho naopak zajímá příliš. Jde jim střih videa, hudba, psaní, jazyky. Bojí se, že když si vyberou jeden ze svých zájmů, budou se muset vzdát všech ostatních. A co když si vyberou špatně?
Schopnosti jako výzva
Ti, kteří jsou šikovní ve více oblastech, ale v žádné nevidí své opravdové poslání, to mají v něčem těžší. Často dělají více prací najednou nebo je střídají. Jakmile něčemu přijdou na kloub, láká je nová výzva. Když se jich zeptáte, co vlastně dělají, můžete je dostat do rozpaků.
Mají to složitější i s vlastní identitou, aspoň s tou profesní. Jednoduchá odpověď „jsem fotograf“ nefunguje, protože současně pracují jako editor, redaktor, správce sítě a lektor.
V psychologické literatuře se takovým lidem někdy říká nadaní a talentovaní, ale také multipotenciálové nebo skeneři. Mají své vlastní superschopnosti – rychle se učí, jsou přizpůsobiví a umí vytvářet inovace na křižovatkách oborů. Pokud se přinutí ke specializaci, přestože k ní nejsou uzpůsobení, mohou o kousek z nich přijít. A důležité je, že ve společnosti je potřebujeme právě takové, jací jsou.
Jaká je vaše zkušenost s lidmi, kteří mají možností nad hlavu, ale čas jen jeden? Patříte mezi ně? Jak to ovlivňuje váš život?
Tématu se budeme znovu podrobněji věnovat zítra v článku Nepromarnit své nadání
